Julské Alpy, část 6: Panoramatická hřebenovka na dosah mraků – Rodica track
Po náročném přesunu z údolí řeky Soča jsme se probrali do prvního rána v našem novém útočišti, v chatě Planinski dom Savica. Pohled z okna sliboval ideální horský den. Naším cílem byla panoramatická hřebenová trasa směřující k vrcholu Rodica.
Ranní kouzlo nad mraky
Naše putování začalo u dolní stanice lanovky Vogel. Ta nás bleskově vytáhla vzhůru k panoramatické vyhlídce Rjava skala. Hned po výstupu z kabiny nás čekalo fantastické přivítání v podobě mé milované inverze. Celé údolí pod námi bylo utopené v neprostupné, nadýchané bílé peřině, pod kterou se skrývalo co jiného než Bohinjské jezero. První ranní pohledy na vápencové velikány čnící z mlžného moře byly prostě dechberoucí.
Horský track se dá na samotném počátku významně zkrátit, pokud přesednete na navazující sedačkovou lanovku, která vás zdarma vyveze na Orlove Glave. My jsme si ale tuhle pomocnou ruku pošetřili až na zpáteční cestu, protože jsme tušili, že odpoledne už budeme bojovat s časem. Už během úvodního stoupání se před námi začaly otevírat úchvatné výhledy na centrální masiv Julských Alp.
Klid a samota na hřebenech
Postupně jsme pokračovali dál až na rozcestí pod vrcholem Visoki Orlov. Právě zde se potkávalo to málo turistů, které jsme po cestě potkali. I z tohoto malého počtu navíc naprostá většina volila směr na severozápad k známějšímu a populárnějšímu vrcholu Vogel. My jsme se však vydali přesně opačným směrem - vstříc Rodici.
Toto rozhodnutí se ukázalo jako geniální, protože dál už jsme po cestě nepotkali téměř nikoho. Stezka vedla v podstatě stále po otevřených horských hřebenech. Člověk měl díky tomu dokonalý výhled na obě světové strany současně. Pro krajinářskou fotografii to byl naprostý ráj. Neustále jsme zastavovali, komponovali širokoúhlá panoramata a na několika místech došlo i na rozložení mého těžkého slideru pro snímání plynulých časosběrů. Expozice full-frame snímače dostávala v tomto ostrém horském světle skvěle zabrat.
Na dotek od bílé tmy
Postupně jsme se propracovali až na hřeben těsně pod Velkou Rodicu. Krajina kolem nás začala dramaticky měnit atmosféru. Hodně jsme se přiblížili ke spodnímu okraji oblačnosti. Mraky se začaly vlivem větru divoce převalovat přímo přes horské sedlo a občas nám kompletně zahalily výhled. Při pohledu zpět se v trhlinách mraků občas ukázal i samotný vrchol Vogel, ale pohled před nás nevěstil nic dobrého - vrcholový hřeben Rodice byl nekompromisně utopený v bílé tmě.
Rozhodli jsme se neriskovat chůzi v mlze bez výhledů. Raději jsme maximálně využili čas na tomto atmosférickém místě, užili si dramatické proměny světla těsně pod mraky a na samotný vrchol Rodice jsme už nepokračovali.
Cestou zpět už na velké fotografické přípravy nezbýval čas, jak jsem zmiňoval, lehce jsme honili časový plán a poslední kilometry k lanovce prověřily naši rychlost. Stihl jsem tak jen jedno rychlé dokumentární panorama z mobilu, které krásně ukázalo, jakou dálku jsme po hřebeni vlastně ušli.
Tečkou za celým dnem byl pak bleskový snímek z kabiny lanovky při cestě dolů do údolí. Bohinjské jezero, které bylo ráno kompletně zahalené neprostupnou inverzí, se nám odpoledne ukázalo v celé své temně modré nádheře. I přes drobné technické nedostatky v podobě odrazů interiéru na skle lanovky je to skvělé ohlédnutí za dnem stráveným v oblacích.
Všechny doposud publikované snímky z této slovinské expedice najdete pohromadě v mé fotogalerii Julské Aply.
Z fotografického batohu: Když do hry vstoupí moderní inteligence
Tento trek mi potvrdil jednu důležitou věc. Tradiční plánování pomocí papírových map a statických blogů má sice své kouzlo, ale zapojení AI do přípravy fotografické expedice přináší obrovskou výhodu. Modely dokážou v reálném čase analyzovat sklon svahů pro ideální světlo, doporučit správné načasování vzhledem k poloze slunce a najít fotograficky vděčné hřebenovky, které nejsou přeplněné lidmi. Pro mě jako fotografa, který s sebou na hřebeny tahá těžký motorizovaný slider a bojuje o každou minutu dobrého světla, byla tato digitální asistence neocenitelným parťákem.
Hřebenový Rodica track nám ukázal drsnou i dechberoucí tvář Julských Alp. Nohy si sice po celodenním pochodu po vápencových kamenech žádaly odpočinek, ale my jsme měli v hlavě už další plán. V příštím díle nás totiž čekala jedna z nejnáročnějších túr celé výpravy – celodenní výšlap do slavné Doliny Sedmi triglavských jezer.
Komentáře
Okomentovat