Julské Alpy, část 5: Náročný přejezd sedla Vršič a blesková zastávka na Bledu
Nastat den stěhování. Naším cílem bylo druhé ubytování - horská chata Planinski dom Savica, která leží hluboko v lesích nad Bohinjským jezerem a měla nám sloužit jako strategický výchozí bod pro nadcházející vysokohorské túry. Abychom si samotný přesun udělali zajímavější, zvolili jsme záměrně trasu vedoucí přes vyhlášenou vysokohorskou silnici z Trenty přes legendární průsmyk Vršič a dále kolem jezera Bled.
Řidičské peklo v sedle Vršič
Věděli jsme, že tato silnice nabízí jedny z nejkrásnějších panoramatických výhledů v celých Julských Alpách. Vzhledem k tomu, že byl začátek září, naivně jsme doufali, že provoz bude klidnější a na některém z mnoha vyhlídkových parkovišť snadno chytíme místo pro krátkou procházku a focení. V tomhle jsme se ale přepočítali.
Ty nejkrásnější výhledy před dosažením samotného vrcholu Vršič byly nekompromisně a beznadějně přeplněné. Jako řidič jsem si navíc tu okolní nádheru užil ze všech nejméně. Moje plná koncentrace musela patřit více než padesáti očíslovaným, nekompromisně ostrým zatáčkám (z nichž polovina na severní straně je dlážděná kluzkými kostkami) a bezohlednému chování motorkářů. Ti bez skrupulí zastavovali, kde se jim zrovna zlíbilo, a spolehlivě tím ucpávali už tak velmi úzkou silnici.
Zdokumentovat tu pravou syrovou krásu stoupání se nám kvůli chybějícímu místu na zastavení bohužel nepodařilo. První volný plac k zaparkování jsme získali až kus za vrcholem při sestupu. Odměnou nám byl alespoň čistý pohled opačným směrem na majestátní vápencový masiv Prisank (Prisojnik), který se před námi tyčil v celé své monumentální kráse.
Pohlednicová klasika u jezera Bled
Z horských serpentin jsme pokračovali dál na východ k nejfotografovanější ikoně celého Slovinska - k jezeru Bled. Na rozsáhlé objevování nebyl čas, a tak jsme si dali za cíl alespoň v rychlosti projít jeho klidnější, západní část pobřeží.
Štěstí nám přálo a chytili jsme skvělé odpolední světlo. V jednom panoramatickém záběru se mi tak podařilo zachytit obě hlavní dominanty: majestátní Bledský hrad na strmé skále i slavný ostrov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie uprostřed tyrkysové hladiny.
Že je Bled a jeho okolí vyhlášeným rájem pro vyznavače adrenalinových sportů, jsme zjistili hned vzápětí. Stačilo namířit objektiv trochu výše nad hradní skálu a do hledáčku se mi dostala perfektní momentka. Oblohu doslova zaplavili paraglidisté, kteří využívali skvělé termiky a jejichž barevná křídla ostře kontrastovala s hlubokou modří nebe a bílými mraky nad alpskými hřebeny. Udělali jsme jen pár těchto bleskových snímků a spěchali dál.
Z Bledu už naše cesta směřovala přímo k Bohinjskému jezeru. Abychom se dostali k našemu domu u Savice, museli jsme Bohinj objet po celém jeho jižním břehu. Už tento podvečerní příjezd nám v plné kráse demonstroval, jak obrovská, temná a fascinující vodní plocha to je. A také mnohem klidnější místo než Bled. Na detailní průzkum Bohinje ale přišla řada až v dalších dnech.
Kompletní fotogalerii z mých cest po této nádherné zemi si můžete prohlédnout v sekci Julské Alpy.
Z fotografického batohu: Když technika musí ustoupit rychlosti z auta
Dny určené k přesunům autem jsou pro krajinářskou fotografii nesmírně obtížné. Většinou nemáte čas rozbalit stativ, nasazovat složité filtrové systémy a desítky minut komponovat záběr. Vše se děje v bleskovém tempu - uvidíte na vteřinu volné místo, okamžitě zastavuje, vyběhnete z auta, uděláte pár snímků z ruky a hned musíte uvolnit cestu dalším.
V takových situacích je nejlepším přítelem fotografa univerzální zoomový objektiv (například rozsah 28–200 mm) nasazený na těle a bezpečně položený na sedadle spolujezdce nebo v batohu pod sedačkama, připravený k okamžitému zapnutí. Zapomeňte na pevná skla a neustálé výměny techniky. Vteřiny, kdy motorkáři uvolní silnici nebo kdy mrak poodhalí hrad na skále, nepočkají. Schopnost bleskově reagovat, správně exponovat z ruky a mít techniku po ruce v kabině auta, je v takový den důležitější než ta nejpromyšlenější studiová kompozice.
Komentáře
Okomentovat