Julské Alpy, část 4: Divoká i malebná řeka Soča

Po osvěžujícím útěku do chladivého mikroklimatu Šunikova vodního "ráje" nastal čas vrátit se k autu a prozkoumat hlavní klenot celého údolí - samotnou řeku Soča. Pokud o ní někdy uslyšíte jako o jedné z nejkrásnějších řek Evropy, věřte, že to není žádná přehnaná marketingová fráze. Její tyrkysová voda vás uhrane na první pohled. 

Monumentální Velká soutěska

Hned u parkoviště jsme se napojili na hranu Velké soutěsky Soči (Velika korita Soče). Pohledy dolů do hlubokého, úzkého vápencového zářezu, kterým se dravě valí křišťálová voda, jsou prostě úchvatné. Přiznám se ale, že zachytit tu monumentalitu na snímač fotoaparátu tak, aby z fotky mrazilo stejně jako naživo, je docela oříšek. Klasická 2D fotka nedokáže tu hloubku kaňonu plně předat.

Přesně tohle bylo místo, kde bych nejraději vytáhl a využil svůj starý 3D foťák z dob, kdy byla trojrozměrná technologie v každé televizi, než ji marketing zcela zavrhnul. Právě v takto hlubokých, plastických soutěskách by ten prostorový efekt dával obrovský smysl a divákovi doma u obrazovky by doslova sebral dech. Bohužel jsem se musel spolehnout na klasické dvě dimenze.



Druhým faktorem jsou lidé. My jsme tu byli s manželkou na začátku září, ve všední den, a i tak zde bylo poměrně rušno. Co se v těchto úzkých pasážích děje během hlavní sezóny v červenci a srpnu, si raději ani nechci domýšlet. Korunu tomu navíc nasazovali jedinci, kteří bezohledně a těžce porušovali přísné zákazy skoků do vody ze skalních hran. Je smutné, že i v takto chráněné a nebezpečné lokalitě to spousta lidí ignoruje a na místě to v podstatě nikdo ze správců parku neřeší.

Mnoho tváří jedné řeky

Skutečná fascinace Sočou ale spočívá v její neuvěřitelné rozmanitosti. Stačí popojet o pár kilometrů dál a divoký, sevřený kaňon se rázem otevře do širokého, monumentálního údolí. Zcela jinou tvář nám řeka ukázala při pohledu z výšky od vodopádu Boka, kde se klikatí přes široké štěrkové nánosy obklopená masivními hradbami alpských štítů.


Stejný pocit prostoru a syrové horské nádhery se člověku otevře i dole v údolí, přímo u soutoku s řekou Boka. Bílé oblázky, tyrkysový tón vody a nad vámi se líně převalující mraky kolem vápencových vrcholů - to jsou momenty, kvůli kterým s sebou člověk ten těžký fotobatoh ochotně tahá.


Večerní idyla u vsi Kal-Koritnica

Když jsme se později odpoledne vrátili na ubytování ve vesničce Kal-Koritnica, nechtělo se nám jen tak sedět na pokoji. Vyrazili jsme proto na lehkou večerní procházku kolem řeky směrem k místu, kde se do Soči vlévá její neméně krásná sestra Koritnica.


Tento soutok má neuvěřitelně uklidňující, až meditativní atmosféru. Seděli jsme na břehu a sledovali, jak se nad hladinou začíná tvořit lehký opar a slunce zapadající za obzor barví mraky nad hřebeny do hřejivých zlatavých tónů. Právě v takových chvílích vynikne malebnost celého regionu nejvíce.


Všechny doposud publikované snímky z této slovinské expedice najdete pohromadě v mé fotogalerii Julské Alpy.


Z fotografického batohu: Noční můra zvaná visutá lávka

Cestu kolem Soči lemuje několik typických zavěšených dřevěných lávek na ocelových lanech. Některé jsou modernější a stabilnější, jiné pamatují už ledacos. Procházka po nich je skvělý zážitek, ale pro krajináře s rozloženým stativem představují čisté zoufalství.


Pokud chcete z lávky vyfotit tekoucí vodu pod sebou na delší čas, potřebujete absolutní klid. Jenže tyhle konstrukce žijí vlastním životem. Stačí, aby šel někdo na druhé straně řeky (nebo aby váš parťák jen trochu těžkopádněji došlápl), a lávka se nepříjemně rozhoupe a rozvibruje. Udržet v té chvíli ostrý záběr na full-frame těle je téměř nemožné. Focení z lávek tak vyžadovalo obrovskou dávku trpělivosti, vystihnutí momentu absolutního bezvětří a nulového lidského provozu v okruhu padesáti metrů.

Údolí řeky Soča jsme si užili plnými doušky, od hlubokých stínů kaňonů až po hřejivé barvy západu slunce. Tím ale naše putování zdaleka nekončí. Příště nás čeká balení kufrů, přejezd přes dechberoucí horskou silnici a přesun do zcela jiné, neméně ikonické lokality - k jezeru Bled.


← Zpět do Zápisníku

Komentáře