Julské Alpy, část 3: Šunikov vodni gaj - tajuplná oáza klidu

Jsou místa, jejichž atmosféru lze slovy popsat jen stěží. Slovem „nádhera“ se v Julských Alpách sice hemží každý průvodce, ale v případě Šunikova vodního gaje (Šunikov vodni gaj) to platí beze zbytku. Pro mě osobně je to jeden z nejkrásnějších a neoprávněně opomíjených koutů celého údolí. Zatímco většina turistů skončí u koryta samotné Soči, sem odbočí jen málokdo.

Procházka podél řeky Lepenjica

Naše putování jsme začali netradičně. Auto jsme nechali zaparkované u Velkých soutěsek Soči (Velika korita Soče) s tím, že si je projdeme až při zpáteční cestě. Místo toho jsme si udělali delší procházku proti proudu dravé řeky Lepenjica. Stezka nás vedla nádhernou, sluncem zalitou krajinou, kde se bílé balvany ostře zařezávaly do sytě zelených břehů. Místy jsme s manželkou sice měli pocit, že procházíme přes něčí soukromé pozemky, ale žádné ploty jsme naštěstí přelézat nemuseli. Na tuhle úvodní část cesty mi stačil telefon v kapse - i přes ostré polední světlo to byla parádní fotografická předehra.

Svět ticha, mechu a smaragdových tůní

Jakmile jsme ale vstoupili do samotného lesního gaje, ocitli jsme se v úplně jiném světě. V horkém letním dni nás okamžitě objalo neuvěřitelně příjemné, chladné mikroklima. Všude kolem byl absolutní klid, minimum lidí a jen neustálý hřmot padající vody. Potok se tu na krátkém úseku proměňuje v divoké divadlo plné menších vodopádů, kaskád a hlubokých smaragdových tůní vyřezaných do vápencových skal.

Pro fotografování je tohle místo naprostý ráj, ale zároveň obrovská výzva. Světlo neustále prosvítá skrz koruny stromů a vytváří na vodní hladině i mechových kamenech silné odlesky a přepaly. Bylo neskutečně těžké vybrat do finální galerie jen několik snímků, protože každý metr toku nabízel novou, lákavou kompozici.

Dlouhé časy závěrky zde byly nutností, abych mohl zachytit ten kontrast mezi nespoutaným pohybem bílé pěny a statickým, hlubokým klidem tyrkysových tůní, do kterých se voda stéká. Šunikov vodni gaj nás naprosto očaroval a ukázal nám, že ty největší poklady Julských Alp se často skrývají kousek stranou od hlavních cest.

Další ulovené snímky z této výpravy si můžete prohlédnout v mé nové fotogalerii Julské Alpy.

Z fotografického batohu

V hustém lese Šunikova gaje se světelné podmínky měnily s každým krokem. Zatímco v hlubokých stínech soutěsky stačilo pro rozmazání vody jen lehce přiclonit širokoúhlý objektiv, na místech, kam skrz koruny stromů pálilo přímé slunce, musela full-frame bezzrcadlovka dostat silnou pomoc. Bez spolehlivého ND filtru a polarizáku, který odfiltroval nežádoucí lesky z mokrého mechu a zprůhlednil hladinu tůní až na samotné dno, by nebylo možné tu sytou barevnost vůbec zachytit.

Relax v chladivém gaji nám dodal spoustu energie, protože hned v zápětí nás čekal návrat k autu a zlatý hřeb celého údolí. V příštím díle se totiž podíváme k samotné řece Soča a prozkoumáme její monumentální Velké soutěsky.

← Zpět do Zápisníku