Julské Alpy, část 1: Když vás Mangart přivítá neprostupnou zdí
Vyrazit do Julských Alp a ubytovat se v malebné vesničce Kal-Koritinica přímo u dravé řeky Soča, to byl plán, na který jsme se s manželkou neskutečně těšili. Večerní příjezd do Slovinska jsme schválně načasovali tak, abychom ještě před setměním stihli vyjet po slavné vysokohorské silnici až na Mangartské sedlo (Mangartsko sedlo) a užili si tam první horský západ slunce. Jenže hory měly pro ten večer úplně jiný scénář.
Jakmile jsme začali stoupat do serpentin, vjeli jsme do neprostupné bílé tmy. Celé sedlo bylo nekompromisně zahalené v hustých mracích a údolí utopené v mlze. Pro každého fotografa je to v první chvíli lehké zklamání, ale na hřebenech člověk rychle zapomene na tvrdohlavé plány a musí brát to, co mu příroda zrovna nabídne.
Rychlovka v mracích
Na samotném sedle jsme trpělivě čekali, jestli se neotevře aspoň malé okno. A štěstí nám na pár vteřin přálo. Mraky se na chviličku rozestoupily, teplé večerní světlo olízlo vápencové stěny a z mlhy se majestátně vyloupl vrchol Malého Mangartu. Byla to blesková rychlovka - stačilo pár cvaknutí a bílá zeď se před námi opět nekompromisně zavřela.
Temné loučení s měsícem
Když bylo jasné, že klasický západ slunce se konat nebude, sbalili jsme to a vydali se na cestu dolů k ubytování do údolí. O pár stovek výškových metrů níž jsme se ale dostali pod spodní hranu oblačnosti a hory nám ukázaly svou odvrácenou, temnou tvář. Musel jsem na chvíli zastavit. Monumentální, tmavá hradba skalnatých štítů, kolem které se líně převalovaly těžké mraky a nad tím vším svítící srpek měsíce - ta syrová, až filmová atmosféra za to zastavení prostě stála.
První ulovené snímky z této výpravy si můžete prohlédnout v mé nové
Z fotografického batohu:
Na Mangartské sedlo jsem s sebou samozžejmě táhl kompletní výbavu včetně stativu a slideru Zeapon Micro3, protože hlavním plánem bylo odvézt si odtud plynulý širokoúhlý timelapse západu slunce. Jenže v té mlze a neprostupné bílé stěně nemělo smysl celou tuhle těžkou sestavu vůbec vybalovat.
Nakonec to celé zachraňoval opět mobilní telefon od Googlu, se kterým jsem operativně ulovil to bleskové rozestoupení mraků, a při cestě zpátky pak přišla ke slovu i S5, která si s tou temnou, kontrastní expozicí srpku měsíce poradila s naprostou elegancí. Někdy je zkrátka nejlepší fotografickou technikou ta flexibilita.
První večer nás sice Julské Alpy trochu vytrestaly, a jak se později ukázalo, nebylo to bohužel naše jediné zklamání z vrtochů horského počasí - podobný oříšek nás totiž čekal i při jednom ranním čekání na východ slunce nad Bohinjským jezerem. Ale o tom až příště. V další části se totiž nejdříve vydáme dolů k dravé řece Soča a na okolní vodopády, kde na nás čekala naprosto čistá fotografická hitparáda.
Komentáře
Okomentovat