Julské Alpy, část 2: Vodopády okolo řeky Soča

Poté, co nás v podzemí Postojenské jeskyně okouzlila tisíciletá sochařská práce přírody, se počasí odpoledne konečně umoudřilo. Nad Julskými Alpami se protrhala mračna a my jsme se mohli vydat vstříc prvním cílům v údolí dravé řeky Soča. Naším hlavním plánem pro zbytek dne byly vodopády, které v této oblasti dosahují monumentálních rozměrů.

Mechový drahokam Slap Virje

První zastávkou byl vodopád Virje (Slap Virje), ukrytý jen kousek od vesnice Plužna. Byla to v podstatě jen krátká, příjemná procházka lesem, ideální na protažení nohou a odpočinek před návratem na ubytování. Samotný vodopád je sice menší, ale pro mě jako fotografa byl paradoxně mnohem fotogeničtější než jeho slavnější a větší sourozenci. Voda se zde stéká po skále hustě porostlé sytě zeleným mechem a padá do průzračné tůně.

Pro tenhle klasický záběr přišla ke slovu dlouhá závěrka a silný ND filtr, který tekoucí vodu krásně vyhladil a dal vyniknout kontrastu mezi bílými prameny a temnou skálou.

Jen kousek od vodopádu leží uměle vytvořené Plužensko jezero (Plužensko jezero). Přiznám se, že nás na první pohled trochu překvapilo, jak působilo špinavě a kalně – slouží totiž jako akumulační nádrž pro místní vodní elektrárnu. Přesto mělo v podvečerním světle, kdy se nad hladinou líně převalovala jemná mlha a v pozadí se tyčily prosluněné alpské štíty, velmi zvláštní, až tajuplnou atmosféru.

Útěk před davy nad monumentální Slap Boka

Druhý den dopoledne jsme vyrazili k jednomu z nejmohutnějších vodopádů ve Slovinsku – Slap Boka. Když dorazíte na klasické vyhlídkové místo, kam směřují kroky všech turistů, pravděpodobně budete odcházet trochu zklamaní. Výhled je odtud zarostlý a z té obří masy vody toho vlastně moc neuvidíte.

Pohled do turistické mapy v mobilu mi ale potvrdil, že se dá vystoupat podél skalní stěny mnohem výš. Zvolili jsme cestu nahoru, která se ukázala jako zbytečně strmá, dosti exponovaná a prověřila naši fyzičku i trpělivost při nošení těžkého batohu. Že existuje mnohem pohodlnější a bezpečnější stezka, jsme s manželkou s úsměvem zjistili až při sestupu dolů.

Ta dřina nahoře se ale stoprocentně vyplatila. Z horní neoficiální vyhlídky se nám otevřel fantastický, ničím nerušený pohled na celých 106 metrů volného pádu vody burácející z vápencového koryta. I zde pomohl ND filtr s dlouhým časem, abych té obří hradbě padající vody dodal trochu dynamiky a eleganci.

První ulovené snímky z této výpravy si můžete prohlédnout v mé nové fotogalerii Julské Alpy.

Z fotografického batohu

Focení divoké vody v hlubokých kaňonech je vždycky zkouška techniky a správného načasování. Zatímco u schovaného a stíněného vodopádu Virje se světlo dalo krotit snadno, monumentální Boka byla vystavena ostrému dopolednímu slunci, které vytvářelo obrovské kontrasty mezi bílou pěnou a tmavou skálou. Bez kvalitního kruhového polarizačního filtru pro odstranění odlesků z mokrých kamenů a silného šedého filtru (ND), který mi umožnil natáhnout čas závěrky na full-frame bezzrcadlovce i za jasného dne, by tyhle snímky jednoduše nevznikly.

Lov na vodopády v okolí Bovecu se vydařil skvěle, ale to nejlepší z dravé vody nás teprve čekalo. V příštím díle se podíváme na jedno z nejkouzelnějších a fotograficky nejvděčnějších míst celého údolí, kde si voda doslova vyřezala cestu skrz skály - do tajuplného koryta Šunikov vodni gaj.

← Zpět do Zápisníku