Vysoké Taury, díl 4: Vysokohorské traverzy, ledovce a vyhlídková panoramata

Den jsme zahájili už před pátou hodinou - na ranním svítání na vrcholu Edelweißspitze. Detailnější fotky a příběh z tohoto spektakulárního rána však dostanou samostatný prostor v jednom z nadcházejících speciálních dílů.

Kolem deváté hodiny jsme dorazili na parkoviště u dolní stanice lanovky pod ledovcem Mölltaler. Hned vedle hlavní budovy mě zaujala široká kaskáda vodopádu Stappitzfall, stékající po skalních plotnách. Využil jsem chvíli před odjezdem a vyfotil rychlý snímek na dlouhou expozici.

Následoval nástup na technický unikát – pozemní,e nbo vlastně podzemní lanovku Gletscherexpress. Z cesty tunelem vysekaným ve skále jsme po osmi minutách vystoupili v mezistanici a hned přesedli na návaznou kabinovou lanovku, která nás vyvezla až do horní části pod ledovcem, zvaného Panoramarestaurant Eissee.

Původně jsme plánovali sejít z horní stanice zpět k mezistanici pěšky po trati kolem vysokohorských jezer. Krajina okolo nás ale byla extrémně surová, kamenitá a silně poznamenaná infrastrukturou i letním ústupem sněhu. Rozhodli jsme se proto plán upravit: udělali jsme jen kratší okruh nahoře, nafotili panoramata hřebenů i časosběr a zvolili návrat dolů opět lanovkou a vláčkem.

Ušetřený čas nám dával smysl. Náš denní program byl totiž nabitý až do pozdního večera - odpoledne nás ještě čekal průchod divokou soutěskou Groppensteinschlucht a po večeři druhý noční výjezd na Edelweißspitze za Mléčnou dráhou, Perseidami a světelnými stopami aut.

Vybrané fotografie z této části i z celého týdne ve Vysokých Taurách si můžete prohlédnout v této galerii. Kompletní seriál příběhů z Vysokých Taur vychází na mém blogu každé pondělí, galerie je doplňována průběžně.

Z fotografického batohu

• Nejdelší podzemní lanovka na světě: Tunel pozemní lanovky Gletscherexpress měří 4 796 metrů a překonává výškový rozdíl 1 012 metrů (z 1 222 m n. m. do 2 234 m n. m.). Souprava se v podzemí pohybuje rychlostí až 12 m/s (přes 43 km/h). Pro fotografování uvnitř vozu nebo v osvětlených stanicích je potřeba počítat s vysokým ISO a udržitelnými časy z ruky.

• Vodopád Stappitzfall v údolí: Pro fotografování vodopádu u parkoviště se skvěle hodil teleobjektiv na delší ohnisko (kolem 60 mm). Čas 3,2 sekundy při cloně f/8 a ISO 100 stačil k tomu, aby voda získala jemnou hedvábnou strukturu bez ztráty kresby v nejjasnějších místech.

• Akumulační nádrž a přečerpávací systém: Vyfotografované vodní těleso nahoře pod ledovcem není přirozené pleso, ale umělá akumulační nádrž, která v zimě slouží jako zásobárna vody pro zasněžování. Celá oblast Mölltalu je navíc propojena do komplexního hydrosystému přehrad a přečerpávacích elektráren skupiny Kärntner Elektrizitäts-AG (KELAG), které využívají obrovské převýšení pro výrobu zelené energie.

• Širokoúhlé panorama hřebenů: Při fotografování okolních masivů jsem kompozici zaměřil na charakteristický skalní štít Alteck (2 942 m n. m.). Oříznutím přebytečného pásu oblohy i dolní suti vznikl širokoúhlý formát, ve kterém vyniká kontrast mezi tmavým popředím a modravou atmosférou vzdálených hřebenů v pozadí.

← Zpět do Zápisníku