Zeller See: Návrat do světa, kde vládne obchod

Každá dovolená jednou končí a nastane čas sbalit fotografický batoh a vydat se na cestu domů. Když jsme v létě 2024 opouštěli surové ticho třítisícovek kolem Weißsee, rozhodli jsme se udělat si ještě jednu krátkou, zhruba tříhodinovou zastávku dole v údolí u známého jezera Zeller See. Pro člověka, který strávil předchozí dny v izolaci na horských výšinách, to byl celkem solidní civilizační šok.

Jestliže nahoře v horách diktuje pravidla příroda, dole u jezera vládne čistý obchod a turistický ruch. Množství lidí, plné restaurace, kavárny a obchody se suvenýry na pobřežní promenádě - městečko Zell am See zkrátka žije úplně jiným tempem. Přesto má toto ledovcové jezero v sevření hor své nepopiratelné kouzlo. Během krátké procházky jsem stihl pořídit dva žánrově úplně odlišné snímky, které toto místo dokonale charakterizují.

Pohled zpět k domovu ledovců

První fotografie je širokoúhlé panorama směřující na jih. Pohled se otevírá přes rozlehlou, klidnou vodní hladinu Zeller See zpátky k monumentálním, mraky zahaleným hřebenům. Zatímco pravé části snímku dominují právě vrcholky Vysokých Taur, odkud jsme před malou chvílí přijeli, zbytek horizontu dotváří mohutná hradba okolních masivů. Bylo to takové naše vizuální rozloučení s alpskými obry.

Historie pod ochranou Kamenného moře

Druhý snímek míří na opačnou stranu, směrem na sever, a zachycuje samotné srdce městečka Zell am See. Dominantou je zde nepřehlédnutelná věž starobylého farního kostela svatého Hippolyta, jehož kořeny sahají až do 8. století. Nad historickou architekturou města se pak v pozadí tyčí ostré, vápencové štíty masivu Steinernes Meer (Kamenné moře). Tento kontrast starého města a surové skalní stěny mě z celé promenády bavil nejvíc.

Obě tyto civilizační pohlednice z konce naší cesty najdete v mé fotogalerii Vysoké Taury 2024.

Z fotografického batohu

Když jsme scházeli z hor k Zeller See, neplánoval jsem žádné velké fotografické rituály. Tyto dvě fotky jsou vlastně produktem operativního focení během krátké rodinné procházky, kdy s sebou člověk netahá těžký stativ ani složitě nešroubuje ND filtry.

I u takových rychlých záběrů z ruky se ale ukázala obrovská výhoda moderní techniky a univerzálního rozsahu. U prvního snímku jezera a vzdálených hor jsem nasadil širokoúhlé ohnisko a rovnou využil High-Res režim s vysokým rozlišením. Místo složitého focení panoramatických polí na výšku a následného lepení v počítači jsem tak dostal obří, detailní a čistý širokoúhlý záběr přímo z foťáku. U druhé fotky směřující na sever naopak stačilo trochu více „přizoomovat“, abych si z promenády přitáhl detaily kostelní věže a kompozičně ji posadil přímo pod horské štíty v pozadí. I bez hodin příprav to byla příjemná tečka za celou dovolenou.

← Zpět do Zápisníku