Nad mořem mraků: Monumentální panoramata a ledovcoví obři Vysokých Taur

Když bydlíte v horách ve výšce přes 2 300 metrů nad mořem, příroda vám občas připraví divadlo, které z údolí zkrátka nezažijete. Třetím tématem z naší expedice v létě 2024 jsou velkolepé výhledy a širokoúhlá panoramata z okolních vrcholů. Každý z těchto snímků vznikal za úplně jiných podmínek a vyžadoval jiný fotografický přístup.

Ranní momentka z ruky: Inverze nad Uttendorfem

To nejlepší světlo a nejvděčnější podmínky často přicházejí tehdy, když je nejméně čekáte. Hned první ráno po probuzení pod hotelem Rudolfshütte se mi naskytl pohled, který mě okamžitě probral. Celé hluboké údolí nad městečkem Uttendorf bylo kompletně zaplavené hustou peřinou mraků, ze které jako ostrovy vyčnívaly okolní horské hřebeny. Na snídani nebylo pomyšlení. Rychle jsem popadl fotoaparát, vyběhl ven a tuhle dynamickou momentku stihl zachytit, než se ranní kouzlo rozplynulo.

Klasická taurská panoramata ze tří stran

Další tři snímky už reprezentují promyšlenou krajinářskou práci s prostorem, kde prim hrály skládané širokoúhlé záběry. První z nich je pohled z plošiny kousek nad jezerem Weißsee, kde se v celé své drsné kráse odkrývá pohled na několik třítisícových vrcholů.

Druhým panoramatickým úlovkem je výhled z úbočí Hochfürlegu (2 942 m). Tady mě okamžitě fascinovala zvláštní, nažloutlá barva místních ledovců. Pokud přemýšlíte, co tento efekt způsobuje, odpověď leží tisíce kilometrů daleko - jedná se o saharský prach, který silné větrné proudy přinesly z Afriky až nad rakouské Alpy. Na bílých plochách vytváří neuvěřitelnou texturu a dává fotce unikátní atmosféru.

Celou sérii vrcholových výhledů pak uzavírá panorama z vrcholu Medelzkopf (2 760 m), jehož samotný nejvyšší bod s křížem vidíte na pravé straně. Cesta sem byla mimochodem docela oříšek - značení bylo velmi slabé a hledání schůdné trasy v labyrintu obřích balvanů nás s manželkou celkem prověřilo. Výhled z vrcholu ale za tu námahu stoprocentně stál.

Všechna tato velkoformátová panoramata si můžete v plném detailu vychutnat v mé fotogalerii Vysoké Taury 2024.

Z fotografického batohu

Když se na tyto čtyři snímky dívám pohromadě, baví mě, jak technologicky pestrá tahle série je. Každá fotka si totiž řekla o úplně jiný přístup v terénu i u počítače.

Ta první fotka ranní inverze je čistokrevná momentka z ruky. Nebyl čas řešit stativ ani filtry, šlo o vteřiny a rychlou reakci na světlo. Úplným opakem je detailní pohled na saharský ledovec pod Hochfürlegem. Tam jsem naopak stativ rozložil a využil skvělou funkci svého Panasonicu S5 - High-Res režim, kdy snímač posunem pixelů složí výsledný záběr do extrémního 96Mpx rozlišení. Díky tomu je v tom prachu a ledu vidět doslova každý kamínek a struktura.

No a poslední dvě obří panoramata (nad Weißsee a z Medelzkopfu), to je zase čistá skládaná fotografie. Vzhledem k tomu, jak jsou ty hřebeny masivní, ani širokoúhlý objektiv nedokáže pobrat všechno v jednom záběru bez drastického zkreslení. Snímky jsou proto focené na výšku a následně horizontálně poskládané z více polí k sobě v postprocesu. Člověk s sebou sice tahá kila techniky, ale ta možnost podívat se na ta horská panoramata tak, jak je člověk reálně vnímal vlastníma očima, je k nezaplacení.

← Zpět do Zápisníku