Divoká voda Vysokých Taur: Od ledovcových jezer po dravé bystřiny
Vysoké Taury (Hohe Tauern) jsou synonymem pro syrovou, monumentální alpskou přírodu. Když jsme v létě 2024 plánovali naši další fotografickou expedici, cíl byl jasný - okolí ledovcového jezera Weißsee. Abychom byli neustále v centru dění a nemuseli každý den ztrácet čas složitým stoupáním z údolí, zvolili jsme jako základnu legendární Berghotel Rudolfshütte ve výšce 2 315 metrů nad mořem. Všechny túry nám tak začínaly přímo u dveří pokoje.
Jako první téma z této výpravy jsem si vybral živel, který je pro Taury typický - vodu ve všech jejích podobách.
Zrcadlení štítů na hladině Weißsee
Samotné jezero Weißsee a další menší plesa v okolí hotelu jsou fascinující svou barvou. Průzračná, ledově chladná voda v sobě nese typický tyrkysový nádech způsobený tajícími ledovci z okolních třítisícovek. Za klidného rána, než se do hor opře vítr, funguje hladina jako dokonalé zrcadlo odrážející okolní masivy.
Skrytý drahokam na úbočí Hochfürlegu
Ne všechna fotograficky vděčná místa v horách ale najdete v mapách s velkým nápisem. Během náročného výstupu směrem na vrchol Hochfürleg (2 942 m) jsme zhruba v jeho úbočí narazili na jedno naprosto úchvatné, malé horské jezírko. Přestože je oficiálně bez jména, svou sytou, mléčně tyrkysovou barvou a polohou v sevření syrové žulové suti mě okamžitě donutilo sundat batoh a vytáhnout techniku. Pohled na něj z výšky byl jedním z nejsilnějších vizuálních zážitků celé expedice.
Větrné Medelzlacke
Dalším ledovcovým okem v okolí je jezero Medelzlacke, které se nachází o něco výše. Zde se ale žádné klidné zrcadlení nekonalo. Během naší návštěvy tu foukal tak silný horský vítr, že hladinu proměnil v divoké, neklidné moře plné vln. Na rozdíl od potoků jsem zde dlouhou závěrku okamžitě zavrhl – rozvířená hladina byla tak dynamická, že dávalo mnohem větší smysl ten neklid zmrazit krátkým časem.
Nekonečný sběr dat pro životní timelapse
Kromě statických snímků jsem u jezer strávil dlouhé hodiny snímáním podkladů pro časosběrná videa. Možná se ptáte, kdy už ta videa z mých alpských cest uvidíte. Pravdou je, že ani timelapse z Venetu, ani tento z Vysokých Taur ještě není hotový. Rozhodl jsem se totiž pro ambicióznější plán. Místo chrlění krátkých, minutových šotů chci v průběhu několika let nasbírat obrovské množství špičkového materiálu a vytvořit jeden ucelený, pětiminutový film z Alp. A to zkrátka vyžaduje čas a trpělivost.
Dravé potoky a kouzlo dlouhé závěrky
Druhou tváří taurské vody jsou divoké bystřiny a potoky, které s ohromným hlukem stékají z tajících ledovců dolů do údolí. Narazíte na ně na každém kroku při hřebenových túrách. Tyto scény přímo svádějí k rozmazání proudící vody pomocí dlouhé expozice, což dává fotkám dynamiku a snovou atmosféru.
Výběr těch nejlepších „vodních“ snímků z této expedice najdete v mé
Z fotografického batohu
Když tyhle snímky potoků a horských hladin od Weißsee dnes procházím, vybavuje se mi hlavně to, jak moc musí fotograf v horách reagovat na aktuální podmínky a měnit plány. Typickým příkladem bylo právě jezero Medelzlacke. Zatímco u dravých ledovcových potoků za ostrého slunce je použití silného ND filtru a dlouhé závěrky nutností, abyste z divoké vody udělali ten krásný „sametový“ závoj, u větrného jezera to nefunguje. Silný vítr hladinu tak rozvlnil, že by dlouhá expozice smazala veškerou texturu a vznikla by jen plochá, nudná kaše. Krátký čas naopak dokázal tu větrnou atmosféru skvěle zmrazit.
Bez čeho se ale u vody v těchto výškách neobejdete nikdy, je polarizační filtr. Ten z hladiny bezejmenného jezírka i Medelzlacke vymaže šedivé odlesky oblohy, odstraní odrazy z mokrých žulových balvanů a odhalí tu neuvěřitelnou tyrkysovou barvu ledovcové vody. Je to sice spousta harampádí a neustálého šroubování filtrů na mrazu a větru, ale bez toho ty hory na fotkách prostě neprodáte.
Komentáře
Okomentovat