Vysoké Taury: Příjezd k Wallackhausu, Hochtor a večerní proměny

 

Prvním fotografickým zastavením naší letní výpravy do Vysokých Taur se stal hřeben nad hotelem Wallackhaus a nedaleké sedlo Hochtor (2 504 m n. m.). Výhodná poloha ubytování přímo na trase Großglockner Hochalpenstraße umožňuje okamžitý přístup k vysokohorským scenériím bez zbytečných časových ztrát. Dopravní situace na cestě nám navíc také přála, a tak jsme už první odpoledne měli čas na menší průzkum okolí. Místo odpočinku po cestě jsme rovnou vyrazili do terénu, abychom chytili odpolední světlo bez jakýchkoliv časových ztrát.

Auto jsme nechali na parkovišti u jižního portálu tunelu a vystoupali jsme na okolní svahy. Ze severní strany sedla se nám otevřel parádní pohled na ikonické serpentiny vysokohorské silnice stoupající k Edelweißspitze, nad kterými se honila dramatická oblačnost. 

Stačilo se otočit na jih a nad tunelem se odkryl čistý prostor s hlubokými průhledy do údolí směrem k Heiligenblutu a okolním jižním hřebenům.

 

Po návratu k hotelu se naplno projevila dynamika vysokohorského počasí. Jižní pohled z posezení hotelu získal díky proměnlivé oblačnosti výrazně dramatičtější charakter. O dva večery později zapracovala atmosféra znovu - zapadající slunce na chvíli prosvítilo spodní vrstvu mraků a nad protějšími hřebeny předvedlo parádní večerní červánky, což jsem zachytil na prvním snímku tohoto příspěvku.

 

Příjezdový podvečer tak posloužil jako ideální seznámení s místním terénem a rychlá aklimatizace před hlavními hřebenovými trasami.

Vybrané fotografie z této části i z celého týdne ve Vysokých Taurách si můžete prohlédnout v této galerii. Galerie budu postupně doplňovat spolu s publikací dalších dílů této série.

Z fotografického batohu

Na první záběry jsem vytáhl dvě různé sestavy podle toho, co jsem zrovna potřeboval zachytit. Severní pohled k Edelweißspitze jsem vyfotil na mobil Google Pixel 9 Pro do nekomprimovaného formátu RAW. Jeho širokoúhlý snímač si skvěle poradil s dynamikou mraků i detaily v krajině, aniž by docházelo ke slévání kresby.

Ostatní panoramatické snímky ze sedla Hochtor i večerní červánky u hotelu jsem už fotil plnoformátovým Panasonicem S5 s ohnisky 28 až 35mm. Abych do jednoho záběru dostal celou šířku horského masivu i rozlehlost oblohy, nafotil jsem sekvence překrývajících se snímků a ty jsem pak spojil do plynulého panoramatu v Adobe Lightroom.

U večerních červánků před hotelem byl největší výzvou obrovský světelný rozdíl mezi zářícími mraky a tmavnoucí krajinou. Exponoval jsem proto raději mírně do tmava, abych bezpečně udržel barvu a strukturu v nejsvětlejších částech oblohy. Stíny v krajině stačilo v počítači jemně prosvětlit, čímž si fotka zachovala přirozenou večerní atmosféru.

← Zpět do Zápisníku