Ostaš: Když máte celé skalní město jen pro sebe

Hlavní plán naší srpnové cesty na stolovou horu Ostaš byl jasný - sbalit techniku a ulovit pořádný západ slunce. Protože mým primárním cílem bylo nasnímat plynulý timelapse, vyrazili jsme s manželkou s dostatečným předstihem. Chtěli jsme si totiž v klidu projít zdejší labyrinty včetně Kočičích skal, ale hlavně najít to správné místo pro stativ. Jako ideální strategické stanoviště se nakonec ukázala Dědova vyhlídka.

Ostaš je sice rozlohou relativně malé skalní město, ale fotograficky neskutečně vděčné. Jak jsme ho tak procházeli, uvědomil jsem si, že je to perfektní lokalita pro jakoukoliv denní i noční dobu. Výhledy se tu totiž otevírají prakticky do všech světových stran. Můžete sem přijít na východ, západ, nebo klidně zkoušet astrofotografii (pokud přimhouříte oko nad všudypřítomným českým světelným znečištěním). Co nás ale šokovalo nejvíc, byl klid. Uprostřed srpna, za naprosto luxusního počasí, jsme na Dědově vyhlídce strávili celý večer v naprosté samotě.

Cestou ke Kočičím skálám

První záběr vznikl ještě během odpoledního průzkumu cestou ke Kočičím skálám. Širokoúhlé panorama směřuje na sever a kromě samotných pískovcových věží zachycuje i neúprosnou realitu posledních let - sucho a seschlé stromy lemující okraj skalního masivu.

Výhled na Pěkov

Druhý snímek pochází z vyhlídky v samotném srdci Ostaše. Pohled směřuje na východ dolů k obci Pěkov. Zdejší pískovcové věže tvoří parádní přirozené popředí pro zvlněnou českou krajinu v pozadí a krásně ukazují, jak rozmanité pohledy tahle stolová hora nabízí na pouhých pár metrech čtverečních.

Srpnové finále na Dědově vyhlídce

Když se slunce začalo sklánět k horizontu, krajina se zalila teplým oranžovým světlem a rozkvetlé koberce fialového vřesu na skalách doslova ožily. Našel jsem si finální místo, spustil techniku a pak už jsme si s manželkou jen užívali ten neskutečný klid na vrcholu, zatímco foťák tiše cvakal jeden snímek za druhým. Výsledek toho srpnového čekání na západ slunce si můžete prohlédnout v mé nové fotogalerii Česko.

Z fotografického batohu

Tentokrát to byla ukázková dělba práce mezi dvěma úplně odlišnými stroji. Jakmile jsme dorazili na Dědovu vyhlídku a našli správný úhel, šel hlavní foťák Panasonic S5 nekompromisně na slider Zeapon Micro3. Jakmile se tahle sestava rozjela a začala autonomně snímat sekvenci pro timelapse západu slunce, byl foťák pro jakékoliv jiné operativní focení kompletně zablokovaný.

A přesně v ten moment přišel čas pro záložní kameru v kapse - Pixel 9 Pro. Zatímco Panasonic S5 na slideru poctivě pracoval na videu, já jsem mohl volně běhat kolem a zachycovat tu srpnovou večerní atmosféru na telefon. Ta dynamika moderních mobilů na blesková panoramata do protisvětla je dneska už tak daleko, že se člověk nemusí bát ty fotky postavit vedle výstupů z plnoformátu.

← Zpět do Zápisníku